Úvod:
Ve zdravotním ústavu se
sídlem v Olomouci jsme se setkali se spoustou analýz a metod. V této zprávě
se dočtete, jakou náplň práce jsme na čtrnáct dní měli.
Kalibrace pipet:
postup: Jako první jsme vždy zapsali
typ, evidenční číslo, a kapacitu pipety.
Poté jsme postupně nastavovali požadované hodnoty. U pipet o objemu 10 - 100µl
jsme postupně nastavili hodnoty 20, 50 a 100µl. U pipet o objemu 100 - 1000µl jsme postupně nastavili hodnoty 200, 500 a
1000µl. U každé hodnoty jsme provedli 7 měření a zapsali do tabulky. Měření se
provádí tak, že si na váhy dáme kádinku, kterou vytárujeme. Do kádinky poté
odpipetujeme stanovený objem. Po ustálení opíšeme hodnotu z váhy do tabulky.
Nesmíme zapomínat na vytárovaní kádinky po každém měření. Při tomto úkolu jsme
si osvojili práci s automatickými pipetami.
Čištění hamiltonek: postup: Stačí nám odsávání pomocí vodní
vývěvy, methanol, aceton a hexan. Z použité hamiltonky vyjmeme píst, který
otřeme do buničiny. Hamiltonku připojíme na odsávání a 3x nasajeme methanol,
poté 3x nasajeme aceton, a nakonec 3x nasajeme hexan. Pak znovu nasadíme píst a
hamiltonka je vyčištěná a připravená k dalšímu použití.
Chromatografie: je separační (dělící) a současně i analytická metoda poskytuje kvalitativní a kvantitativní
informace o vzorku k separaci látek dochází na základě distribuce mezi 2
fáze:
mobilní (pohyblivá) a stacionární (nepohyblivá)
-
dělené látky obsažené (rozpuštěné) v
mobilní fázi mají různou afinitu ke stacionární fázi a jsou různou měrou ve
svém pohybu zadržovány: →vykazují různou retenci různá hlediska dělení chromatografie
1) povaha mobilní fáze : plynná (GC), kapalná
(LC)
2) způsob provedení : kolonová (sloupcová),
plošná (planární)
3) princip separace : rozdělovací, adsorpční,
iontově výměnná, gelová,
afinitní
4)
pracovní způsob :
eluční (analytická ch.), frontální, vytěsňovací
5)
účel : analytická,
preparativní (preparační)
Srovnání GLC a HPLC:
Plynová chromatografie:
- dokonalejší a rychlejší separace
- detektory jsou citlivější
Kapalinová chromatografie:
- ovlivnění selektivity separace nejen volbou stacionární,
ale i mobilní fáze (dvě nebo i více
složek)
- nižší separační teploty
- vhodná pro široké spektrum sloučenin a to i
včetně netěkavých a termolabilních
HPLC: = high performance liquid chromatogramy
-
vhodná především pro polární, netěkavé a
tepelně labilní látky
-
princip:
směs analytů se aplikuje na sorpční stacionární fázi s velkým povrchem.
Vyvíjení s mobilní fází způsobuje pohyb rozdělené směsi stacionární fází. Různá
rychlost migrace je způsobena rozdílnou distribucí látek mezi stacionární a
mobilní fázi.
HPLC detektory:
- méně citlivé
- možnosti nastřikovat větší objemy
vzorku
- většinou nedestruktivní - možné
sbírat jednotlivé frakce pro případné další analýzy (analýza proteinů)
GLC:
-
fyzikálně-chemická metoda separace směsi látek
na základě jejich rozdělování mezi dvě fáze, z nichž jedna je plynná a pohybuje
se a druhá je pevná nebo kapalná a je nepohyblivá
-
lze ji použít na separaci plynných látek nebo látek,
které lze definovaným způsobem převést do plynného stavu (prakt. do 400°C)
-
první komerčně vyvinutá přístrojová chromatografická
technika
Stanovení
obsahu ftalátů v hračkách – Jako první jsme zhomogenizovali
vzorek pro stanovení obsahu ftalátů v hračkách, přesněji v panenkách. Tento
úkol pro nás byl velmi zajímavý a úsměvný, protože šlo o nastříhání hlav,
těchto panenek, na malé jednodušeji extrahovatelné částice. Po zhomogenizování
směsi jsme provedli kvartaci. Poté jsme se přesunuli do váhovny a navažovali
jednotlivé vzorky na váhu 2,00???. Po navážení jsme vzorek převedli do
destilační baňky. Následovalo 12ti hodinové extrahování. Vyextrahované hlavičky
od panenek jsem převáděla z destilační baňky, přes skleněné filtry, do
odměrných baněk. Jelikož se všechny látky z plastu vyextrahovaly do
rozpouštědla, hmotu už jsme nepotřebovali. Nutné bylo důkladné vypláchnutí
etherem a převedení všech nastříhaných částí. Dalším důležitým faktorem při
stanovení je doplnění po rysku, i když se ether vypařuje, tím pádem se bude
hladina měnit a je nutné ji přímo před stanovením doplnit. Pak následuje
samotné stanovení na plynovém chromatografu.
Stanovení pozitivních pesticidů:
Průběh
stanovení: vzorek nalijeme z poloviny do odměrné baňky, aplikujeme
předepsanou standardu a doplníme po rysku. Pořádně protřeme, aby se standarda
navázala řádně na vzorek. Poté naléváme
vzorek do předem vzorkem vymytých vialek. Pesticidy se stanoví na plynovém
chromatografu.
Výhody a
nevýhody GC: nízké nároky na provedení, termostaty,
ventily, tlakové regulátory, stlačený nosný plyn, Konstantní průtok/tlak
mobilní fáze, v ysoká robustnost a citlivost, nelze přímo analyzovat vysoce
polární, netěkavé látky – ionty, polymery, vodné roztoky.
Anorganické
stanovení vody: mezi nejpožadovanější anorganické
stanovení vody patří: Vodivost, pH, CHSK, chloridy, fluoridy, bromičnany,
dusitany a dusičnany.
Vodivost: Jedná se o základní údaj pro určení kvality
vody a velmi často bývá sledována kontinuelně např. u kotelní a odpadní vody.
Udává celkový obsah iontů ve vodě, protože běžné ionty mají vodivost přibližně
stejnou a celková vodivost je dána součtem vodivostí jednotlivých iontů.
pH: je základní údaj
pro stanovení kvality vody, pH se měří pH metry pomocí elektrod, pH papírky,
nebo acidobazickými indikátory.
Acidobazické indikátory:
Některé organické látky mění uspořádání dvojných vazeb v molekule v závislosti na pH prostředí, což se projeví změnou zabarvení roztoku. Například čaj změní barvu přidáním kyselé citronové šťávy. Takovým látkám říkáme acidobazické indikátory. Kyselost můžeme měřit přidáním indikátoru do roztoku a porovnáním barvy s kalibrovanou barevnou škálou. (Např.: MO, lakmusové papírky, fenoftalein…)
Přírodním indikátorem je například barvivo v červeném zelí, které při okyselení roztoku změní barvu z modré na červenou. Barevné přechody indikátorů jsou v praxi nejčastěji využívány pro acidobazické titrace, které slouží pro určení obsahu kyseliny nebo hydroxidu v analyzovaném vzorku. Definovaný objem měřeného vzorku s přídavkem vhodného indikátoru je přitom neutralizovánroztokem kyseliny nebo hydroxidu. Dosažení bodu, kdy je koncentrace kyseliny a hydroxidu v rovnováze (neutrální roztok) je určena změnou barvy příslušného indikátoru. Z množství a koncentrace roztoku, potřebného pro získání neutrálního roztoku lze jednoduše vypočíst obsah kyseliny nebo hydroxidu v analyzovaném roztoku.
Instrumentální metody měření pH
Pro přesná měření hodnot pH vodných roztoků se v současné době používá prakticky výlučně potenciometrie s využitím skleněné elektrody jako měrného členu. Podstatou uvedené metody je velmi přesné měření elektrického potenciálu mezi měrnou (skleněnou) a referentní elektrodou. Jako referentní elektrody lze v tomto případě využít prakticky každé elektrody II. druhu, tedy elektrody, jejíž potenciál zůstává konstantní při změně prostředí, v němž je ponořena. Nejčastěji se zde uplatňuje kalomelová nebo argentchloridová srovnávací elektroda.
- Kyselost měřeného roztoku určuje elektrický potenciál měrné skleněné elektrody. Základní část skleněné elektrody tvoří tenkostěnná miniaturní baňka ze speciálního skla. Vnitřní objem baňky je naplněn pufrem, tedy roztokem o konstantním pH. Vnější povrch baňky je ve styku s měřeným roztokem a rovnováha mezi hydroxoniovými ionty ve zkoumaném roztoku a ionty v povrchu skla způsobují změnu elektrického potenciálu elektrody.
- Kyselost měřeného roztoku určuje elektrický potenciál měrné skleněné elektrody. Základní část skleněné elektrody tvoří tenkostěnná miniaturní baňka ze speciálního skla. Vnitřní objem baňky je naplněn pufrem, tedy roztokem o konstantním pH. Vnější povrch baňky je ve styku s měřeným roztokem a rovnováha mezi hydroxoniovými ionty ve zkoumaném roztoku a ionty v povrchu skla způsobují změnu elektrického potenciálu elektrody.
Stanovení chloridů, fluoridů, dusičnanů na analyzátoru CIA:
CIA = kapilární iontový analyzátor. Naředěný vzorek vložíme do vialky, na počítači nastavíme vlnovou délku a vialku vložíme do CII. Tenká kapilára (dlouhá asi 1m) nasaje vzorek. Paprsek prosvítí skrz kapiláru a přes zrcadlo posvítí na desku, která analyzuje podle dopadu množství a počítač zaznamená výsledek do grafu (do píků). Výsledek se poté odečte.
Závěr:
Na
praxi jsme si vyzkoušeli různé analytické metody jako: Přípravu vzorků pro
stanovení polyaromatických uhlovodíků ve vodách, pesticidů ve vodách, ftalátů v
hračkách, mastných kyselin v potravinách. Dále jsme čistili sklo a iontový
zdroj GC/MS. Dále nám byla sdělena teorie separačních metod GC, HPLC, GC/MS.
Žádné komentáře:
Okomentovat