DEZA:
V pondělí se část skupiny vydala auty a část vlaky do Valašského Meziříčí do Dezy. Deza je zkratka dehtových závodů. Název svědčí o tom, co se v Deze dělá. V Deze se zpracovává černouhelný dehet - obsahuje hlavně aromatické sloučeniny, popřípadě částečně heterolytické ( dusík, síra kyslík).
Pro ty, které nezajímají odbornější věci (ne nic hrozného): od šipek ↓↓ k šipkám ↑↑ vás daná část zřejmě nezaujme.
↓↓
Něco o zpracování černouhelného dehtu:
Nejdříve se dehet předběžně vyčistí. Potom se přivádí na ohřev do trubkové pece, odkud se nastřikuje do destilační kolony. V prve řadě přijde dehet do styku s benzolem, kdy pomocí katalyzátoru Co,Mo probíhá hydrogenační rafinace (čištění pomocí vodíku). Tímto se rozruší sloučeniny se síranem, draslíkem a kyslíkem za vzniku sulfanu, amoniaku a vody. Po vyčištění následuje destilace na benzen (nejtěkavější), toluen a xylen, které se používají jako rozpouštědla pro další organické výroby. Další destilací získáme karbolový olej, který obsahuje fenol a pyridin. Fenol se extrahuje pomocí hydroxidu sodného a vzniká fenolát sodný. Fenolát se pak sytí oxidem uhličitým a získáme vyčištěný fenol. K pyridinu se přidává zředěná kyselina sírová, následně amoniak čímž se pyridin vyčistí a vypadne odpadlý produkt síran amonný. Další destilací dehtu získáme naftalenový olej, jehož frakce se ochladí a v krystalizátoru v kombinaci s lisem se získá naftalen, který lze ještě rafinovat (čistit). Po naftalenovém oleji následuje prací olej, který se vrací do koksárny. Předposlední frakcí je antracenový olej, z něhož získáme antracen krystalizací. Odpadním produktem je smola, která se používá ve stavebnictví.
↑↑
Exkurze v Deze byla zajímavá mnoho informacemi, ale co se týče provozu, procházeli jsme pouze areálem a viděli jen samé trubky a komíny. Do provozu jsme se nedostali kvůli karcinogenním látkám, které obsahují dané frakce.
PRECHEZA:
V úterý jsme se opět na vlastní pěst dostavili k Precheze. Precheza je zkratka pro Přerovské chemické závody. V Precheze se vyrábí především titanová běloba a z jejích odpadních produktů (kyselina sírová a zelená skalice) pak železité (červené) pigmenty. Titanová běloba se používá například v potravinářství, k barvení plastů, ve výrobě papírů, v kosmetice a v nátěrových hmotách.
↓↓
Něco o výrobě titanové běloby:
Titanová běloba se dnes vyrábí sulfátovým způsobem. Hlavní surovinou je ilmenit, který se nejprve pomele. Poté je veden do rozkladného reaktoru, do kterého se přidává tzv. startovací kyselina sírová. V uzavřených rozkladných reaktorech probíhá exotermický rozklad. Poté následuje oddělení kalu od roztoku. Po vyčíření se pomocí krystalizace oddělí železnaté ionty ve formě zelené skalice. Roztok se zahustí a vede se na řízenou hydrolýzu. Po přídavku rutilových zárodků vzniká bílý gel, který se odvádí na Moorovy filtry, kde dochází k celkovému promytí gelu a po promytí vzniká odpadní voda, kterou lze použít jako startovací kyselinu. Poté následuje bělení. Po bělení se produkt zahustí a je veden do kalcinační pece. Vzniklý pigment se pomele, případně se povrchově upraví. Vyrábí se anatas a rutil.
Něco o výrobě titanové běloby:
Titanová běloba se dnes vyrábí sulfátovým způsobem. Hlavní surovinou je ilmenit, který se nejprve pomele. Poté je veden do rozkladného reaktoru, do kterého se přidává tzv. startovací kyselina sírová. V uzavřených rozkladných reaktorech probíhá exotermický rozklad. Poté následuje oddělení kalu od roztoku. Po vyčíření se pomocí krystalizace oddělí železnaté ionty ve formě zelené skalice. Roztok se zahustí a vede se na řízenou hydrolýzu. Po přídavku rutilových zárodků vzniká bílý gel, který se odvádí na Moorovy filtry, kde dochází k celkovému promytí gelu a po promytí vzniká odpadní voda, kterou lze použít jako startovací kyselinu. Poté následuje bělení. Po bělení se produkt zahustí a je veden do kalcinační pece. Vzniklý pigment se pomele, případně se povrchově upraví. Vyrábí se anatas a rutil.
↑↑
Exkurze v Precheze byla o mnoho zajímavější než v Deze, protože jsme šli přímo do provozu. Viděli jsme každou část výroby a mohli jsme si ji spojit s teorií, kterou jsme se učili. Popravdě to nebylo nic příjemného, protože bylo všude strašné dusno a horko ( například u kalcinační pece, která je vyhřívána na 850°C) a pan průvodce nám vše vysvětloval velice podrobně, takže jsme stáli na jednom místě třeba i 20 minut. I přes hrozné vedro byla exkurze velmi užitečná a přínosná.
TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY:
Ve středu jsme - už jako zájezd - vyjeli na Ostravsko. První exkurzí byla prohlídka Třineckých železáren. V třineckých železárnách jsme se, tak jako v Precheze, podívali přímo do provozu. Pro mě byl každý krok opravdovým zážitkem. Viděli jsme přímo odpich železa, šli jsme se podívat k vysoké peci, která byla funkční a zrovna se odpichávala struska. Také jsme viděli kontilití, kde se kontinuálním litím oceli vyrábí požadované tvary a velikosti. Nakonec jsme se šli podívat do haly, kde se opracovávali a spravovali kolejnice.
obrázek kontiliti
Něco o výrobě železa:
Suroviny k výrobě železa jsou rudy, koks (zdroj uhlíku a zároveň palivo) a vápenec (struskotvorná přísada, do které se vážou nečistoty z rudy). Výroba železa probíhá ve vysoké peci. V tuhém železe se při teplotě 800-1000°C rozpouští uhlík a tím se snižuje teplota tavení. Vzniká tavenina ( při 1200°C).Výroba probíhá ve vysoké peci, která je 30 metrů vysoká ( až 50m s dávkovacím zařízení). Suroviny se dávkují shora a ze zdola se přivádí předehřáty vzduch. Pec se mírně rozšiřuje, aby se zamezilo ucpání. Tavenina železa a strusky se shromažďuje v nístěji, kde je systém tří otvorů. Horním se vhání předehřátý vzduch pro spalování uhlíku a spodním se periodicky provádí odpich železa a strusky. Horním otvorem se odpichuje struska, spodním železo. Struska plave na roztaveném železe a chrání jej před oxidací vzduchem. Odpich železa je asi 1x za 4 až 6 hodin.
- Pro představu přidávám animaci, kterou jsem vytvořila cca v 8mé třídě na základní škole, tak prosím omluvte nízkou kvalitu
↑↑
Z Třineckých železáren jsme jeli na zámek Kravaře a po prohlídce zámku jsme se vydali na ubytovnu.
Ve čtvrtek byl na programu Borsodchem Ostrava a Vítkovické železárny. Tyto dvě exkurze byly exkurzemi posledními, protože v pátek nás čekala pouze prohlídka zámku Hradec nad Moravicí.
Ve čtvrtek byl na programu Borsodchem Ostrava a Vítkovické železárny. Tyto dvě exkurze byly exkurzemi posledními, protože v pátek nás čekala pouze prohlídka zámku Hradec nad Moravicí.
BORSODCHEM:
V BORSODCHEMU nám byla ukázána a popsána výroba anilínu, který je jedním z hlavních produktů BORSODHCEMU. Tato exkurze byla opět zajímavá, protože i když jsme se pohybovali jen venku, byla nám výroba pečlivě a srozumitelně řečena. Druhou částí exkurze byla také prohlídka laboratoří, kde jsme dostali odborný výklad o plynovém a kapalinovém chromatografu a o polarografu.
Hlavními výrobky této firmy je anilín, cyklohexylamin, dicyklohexylamin a dietiloxalát.
V BORSODCHEMU nám byla ukázána a popsána výroba anilínu, který je jedním z hlavních produktů BORSODHCEMU. Tato exkurze byla opět zajímavá, protože i když jsme se pohybovali jen venku, byla nám výroba pečlivě a srozumitelně řečena. Druhou částí exkurze byla také prohlídka laboratoří, kde jsme dostali odborný výklad o plynovém a kapalinovém chromatografu a o polarografu.
Hlavními výrobky této firmy je anilín, cyklohexylamin, dicyklohexylamin a dietiloxalát.
Tento obrázek se vyskytuje různě po areálu a dodává dobrou náladu všem.
VÍTKOVICKÉ ŽELEZÁRNY:
Exkurze ve Vítkovických železárnách byla podle mého názoru úplně nejlepší z mnoha důvodů. Jedním z důvodů byl ten, že nešlo o odbornou exkurzi, a tak bylo vše řečeno jednoduše, stručně, ale výstižně a pochopitelně. Dalším důvodem bylo to, že jsme den předem viděli vysokou pec v činnosti, a ve Vítkovických železárnách jsme se podívali na vysokou pec, která už není v provozu. Co jsme nepochopili v Třineckých železárnách jsme pochopili ve Vítkovických železárnách. Dalším důvodem, proč se mi tato exkurze líbila nejvíc bylo to, že jsme se podívali na vysokou pec ( kde se momentálně buduje kavárna), podívali jsme se do vysoké pece (jak je opravdu velká, na šamotovou vyzdívku, na vysokopecní strusku), dále jsme navštívili velín, podrobně jsme si ukázali, který otvor slouží k odpichu strusky, který slouží k odpichu železa, apod. Veškerý výklad byl srozumitelný, s kapkou humoru, takže jsme se nenudili ani po dvou hodinách chození po areálu. Dalším důvodem, proč se mi ve Vítkovicích líbilo nejvíc bylo to, že nám pan průvodce doporučil navštívit interaktivní galerii U6. My jsme ji navštívili a byl to opravdový zážitek.
Exkurze ve Vítkovických železárnách byla podle mého názoru úplně nejlepší z mnoha důvodů. Jedním z důvodů byl ten, že nešlo o odbornou exkurzi, a tak bylo vše řečeno jednoduše, stručně, ale výstižně a pochopitelně. Dalším důvodem bylo to, že jsme den předem viděli vysokou pec v činnosti, a ve Vítkovických železárnách jsme se podívali na vysokou pec, která už není v provozu. Co jsme nepochopili v Třineckých železárnách jsme pochopili ve Vítkovických železárnách. Dalším důvodem, proč se mi tato exkurze líbila nejvíc bylo to, že jsme se podívali na vysokou pec ( kde se momentálně buduje kavárna), podívali jsme se do vysoké pece (jak je opravdu velká, na šamotovou vyzdívku, na vysokopecní strusku), dále jsme navštívili velín, podrobně jsme si ukázali, který otvor slouží k odpichu strusky, který slouží k odpichu železa, apod. Veškerý výklad byl srozumitelný, s kapkou humoru, takže jsme se nenudili ani po dvou hodinách chození po areálu. Dalším důvodem, proč se mi ve Vítkovicích líbilo nejvíc bylo to, že nám pan průvodce doporučil navštívit interaktivní galerii U6. My jsme ji navštívili a byl to opravdový zážitek.
velín pro vysokou pec
vysoká pec zevnitř
vysoká pec zvenku
výhled na Ostravu z vysoké pece (60,75 m nad zemí)
INTERAKTIVNÍ GALERIE - SVĚT TECHNIKY - U6:
Z těchto expozicí jsem byla úplně unesena. Každý si mohl vyzkoušet veškeré exponáty například předení, obrábění, řízení (autobusu, traktoru, auta, motorky, letadla). Dále bylo k vidění spousta strojů ( motory letadel, železniční stroje). Velkou pozornost upoutaly světelné zdroje, kde všechno blikalo, svítilo a našli jsme zde širokou škálu barev. Dalšími exponáty bylo plovoucí město, kde hrála hlavní roli voda. Na závěr prohlídky jsme navštívili audio zdroje a to byla opravdu podívaná - spíš "poslýchaná". Když začali návštěvníci naráz hrát na nejrůznější klavíry, xilofony, klávesy a různé zvukové efekty, celkem to rvalo uši. Prohlídku této stálé expozici vám můžu vřele doporučit. Na malou ochutnávku se můžete podívat na fotografiích.
V pátek nás čekala už jen prohlídka zámku v Hradci nad Moravicí. V areálu zámku jsem už jednou byla - a byla jsem opravdu nadšena - ale zámek zevnitř jsem navštívila poprvé až teď na exkurzi, protože se dlouho opravoval. Jak je zámek, a jeho okolí, krásný z venku, tak byl krásný i zevnitř. Velkou pozornost upoutaly obrovské lustry z pravého křišťálu. Výklad o historii zámku byl příjemný s humornými poznatky, takže jsme se nenudili. Po prohlídce zámku jsme spěchali domů :)
Žádné komentáře:
Okomentovat