Ostře sledované vlaky - Bohumil Hrabal

Název knihy: Ostře sledované vlaky

Autor knihy:

- Jméno a příjmení autora: Bohumil Hrabal

- Národnost autora: česká

- Něco k autorovi: Narozen jako nemanželský syn Marie Kiliánové. Pozdější manžel Marie, František Hrabal (správce pivovaru v Nymburku) Bohumila adoptoval. Střední školu zakončil roku 1935 dodatečnou maturitou na reálném Gymnáziu v Českém Brodě. Studoval právnickou fakultu, kde vznikly jeho první básnické pokusy. Při zavření vysokých škol v době 2. sv. války vystřídal různá zaměstnaní. Pracoval jako písař, úředník, traťový dělník, výpravčí, skladník, pojišťovací agent, obchodní cestující, nějakou dobu prodával dokonce ohňostroje a bengálské ohně, dále působil v kladenských ocelárnách, kde utrpěl těžký úraz. Je jediným spisovatelem, který vystřídal tak pestrou škálu zaměstnání. Vysokou školu dokončil, ale kariéry právníka se vzdal. Oženil se s Eliškou, která je známá z jeho próz jako Pipsi. Literatuře se začal profesionálně věnovat až v roce 1963, kdy vydal svoji první knihu. Získal mnoho ocenění, např.: italskou literární cenu Premio Elba - Raffaello Brignetti za dílo Příliš hlučná samota, dále maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále, Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Rytíř umění a písemnictví, za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita Nuova, Proluky a jiné. Zemřel 3. února 1997 kvůli pádu z pátého patra ortopedické kliniky nemocnice Na Bulovce, údajně nešťastnou náhodou, když krmil holuby. Hrabalovy knihy: Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek, Městečko u vody a další.

- v jeho dílech se objevují pábitelé - tj. člověk, který se hodně dívá, slyší, hodně si pamatuje, užívá si život, je zaujat vnitřním monologem (pokud se nedává do řeči s lidmi), raduje se z maličkostí, působí mnohdy "divně", pábitel hledá sny v běžném životě, jsou to lidé, které dokáže doslova zaujmout i ta nejobyčejnější věc

- jeho díla jsou často nedějová - tj. jde o obrazy, pocity, vývoj osobností, ale děj je nepodstatný, stojí v pozadí

- zajímavost - Hrabalovy knihy byly přeloženy do 28 jazyků, jeho jménem byla pojmenovaná planetka z hvězdárny v Kleti, v dílech se setkáme se zhruba dvěma sty názvy hospod, největších nákladů 479 000 dosáhla kniha Taneční hodiny pro starší a pokročilé

- K jakému směru autora řadíme: Česká literatura 2. poloviny 20. století. Mnoho spisovatelů v této době ještě reagovalo na 2. sv válku (1939-1945) ale postupem času tohle téma opustili a začali se věnovat jiným společenským problémům.

- v době Hrabalovy tvorby se česká literatura rozdělila do 3 druhů:

1) oficiální - její představitelé publikovali ve vysokých nákladech a zpětnou vazbu jim zajišťovala marxistická kritika. Psala proti fašismu, nebo podporovala komunismus. Do oficiálního proudu patřil Bohumil Hrabal.

2) exil - literatura vydávaná v zahraničí, byla psaná exulanty i autory " domácími", kteří ve své vlasti publikovat nesměli.

3) samizdat - domácí proud, literatura režimu vzdorující, množená a šířená vlastními prostředky. Cíl: zachovat kontinuitu lit. vývoje, tzv. lidově nevhodné texty byly strojopisně přepisovány a rozšiřovány mezi čtenáři

- Historický úvod: osvobození od fašismu(= politické hnutí vedené Benitem Mussolinim, znaky: charismatické vůdcovství, připouští soukromé vlastnictví pod podmínkou, že bude sloužit kolektivnímu prospěchu), vítězství komunismu (= politická ideologie požadující společné vlastnictví odmítající třídní rozdíly mezi lidmi), budovatelská literatura budovatelská literatura (= začíná vycházet v 50.letech 20.století,dovoleno vydávat jen politickou nebo socialistickou literaturu řada autorů musela emigrovat, někteří byli uvězněni),Pražské jaro 1968,konec totality konec totality(= politický systém jehož rysy jsou: uzavření hranic, centrální řízení ekonomiky,jediná strana ovládající státní aparát, policejní kontrola, sledování občanů), politickými velmocemi se stává USA a SSSR, problémy s ekologií, rasismem a terorismem, 2. září 1945 oficiální konec 2. sv. války ve světě. První valné shromáždění OSN v Londýně. 1960 - první rubínový laser v USA. 1970 - vstoupila platnost o nešíření atomových zbraní. V této době zemřely tisíce lidí následkem zemětřesení a vln tsunami.

Kniha:

- Žánr: novela = příběh soustředěný na jednu událost. Bez vedlejších linií. Překvapivý závěr (pointa). druh: střední epika = vypravuje o skutečnosti, mí děj, příběh je rozvíjen postavami, odehrává se v určitém čase v určitém prostředí. Forma: próza = text, který se píše do řádků, typická pro vyprávění nebo drama. Text je členěn do odstavců, kapitol

- Hlavní postavy a jejich charakteristika: Miloš Hrma: plachý, pokusil se spáchat sebevraždukvůli problémům při sexu, výpravčí, citlivý, často promlouvá sám se sebou, mladý, má dívku Mášu, spáchal sabotáž na vlak plný munice, má problémy s mužstvím, nezkušený. Hubička: typický pábitel - sukničkář, výpravčí, má velmi rád ženy, je na něho podána žaloba, pořád myslí jen na ženy a na to co by s nimi mohl dělat, orazítkoval zadnici Zdeničce. Zdenička - telegrafistka, výpravčí Hubička ji orazítkoval zadnici, na popud matky to musela jít nahlásit, krásná dívka, nosí sukně. Máša - dívka Miloše, je ve vztahu zkušenější než Miloš. Viktorka Freie - krásná, mladá, dívka, připraví Miloše o panictví, pomůže mu k lepšímu sebevědomí.

- Děj začíná vyprávěním Miloše Hrmy o tom, že jejich rodinu nemají lidé zrovna moc v lásce, protože má špatnou pověst podivínů.Hovoří také o tom, že se po třech měsících vrací do služby. Byl na nemocenské, protože se rozhodl spáchat sebevraždu kvůli problémům se zvadlým liliem. V práci se jako první dovídá o aférce, která se stala, když byl Miloš nepřítomen. Výpravčí Hubička na noční směně sundal sukni slečně telegrafistce Zdeničce a otiskl jí na zadnici všechny razítka. To by nebyl takový problém, kdyby razítka na zadnici neuviděla matka od Zdeničky, která to nahlásila na gestapo. U četníků a úředníků musela Zdenička všechny ty razítka ukázat, jelikož byly důkazní materiál. Od té doby byl výpravčí Hubička nazván prasetem, a ve stanici zastavovali vlaky jen proto, aby se podívali na toho chlapa, co otiskl telegrafistce razítka na zadnici. Jednoho dne, když jel kolem německý vlak naložili Miloše se zbraní u zad do vlaku, a odjeli s ním. V tu chvíli si myslel, že je s ním konec. Vlak pokračoval ve své cestě, minul 4 mrtvé koně, které vyhodili nějací němci přímo z vlaku. Hejtman, který jel taktéž ve vlaku, uviděl Milošovi jizvy na zápěstí. Řekl ,,kamarat" vlak začal zpomalovat a Miloše pustili z vlaku. Po cestě zpět na stanici Miloš vzpomínal, jak poznal Mášu, jak v tom nejlepším zvadl, také jak němci provedli nálet, když byl zrovna u Máši a jak všichni lítali po místnosti vlivem tlakové vlny a především na to, proč a jak spáchal sebevraždu, s tím, že ho zachránil zedník (napustil si vanu horké vody a podřezal si žíly, kvůli milostnému problému s Mášou). Když Miloš došel zpět na stanici, byla tam návštěva. Dopravní šéf Slušný, který přijel s radou Zednickem vyřešit hřích výpravčího Hubičky. Za přítomnosti všech zúčastněných znovu probírali, jak se to všechno sehrálo, krok za krokem. Zdenička se přiznala, že výpravčího Hubičku sama svedla, a tak byl odsouzen pouze z hanobení němčiny, protože většina razítek bylo německy. Když měl Miloš noční, stavila se za ním Máša, a řekla mu, že už ví, co tehdy bylo špatně, že zvadlé lilium byla její vina, a že teď už ví, co má dělat a pozvala Miloše na pozítří k sobě. Jelikož se Miloš cítil provinile, šel pro radu za paní přednostovou do sklepa, kde zrovna krmila housery. Miloš obeznámil paní přednostovou s tím, jak se věci mají a paní přednostová Miloše uklidňovala, že je mužskej a že to pozítří u Máši bude určitě v pořádku. Ještě tu noc navštívila stanici krásná slečna Viktorka Freie, se kterou se Miloš zapovídal do svých problémů, že ještě neměl žádnou ženu. Na tuhle informaci zareagovala Viktorka tak, že položila Miloše na přednostovo kanape a začala ho svádět. Chvíli se zarazila, když uslyšela obrovský nálet. Výpravčí Hubička ukázal Milošovi revolver a bombu, co měl v šuplíku. Oba se shodli, že bude nejlepší hodit bombu na ostře sledovaný transport plný munice. Miloš vylezl na semafor, aby zdržel vlak a hodil bombu na prostřední vagón, jenže z posledního vagónu na něho mířili vojáci, tak vytáhl revolver a vystřelil na vojáka, který vypadl z vlaku rovnou do příkopu. Miloš ucítil, že má prostřelenou plíci, spadl ze semaforu a ležel vedle postřeleného vojáka, kterého ještě dvěma střelami dorazil, protože moc křičel. Chytl vojáka za ruku, přemýšlel, jak se asi bez nich budou mít jejich rodiny, a umřel.

- Jazyk: spisovná čeština, hovorová čeština, vulgarismy - sprosté slova ( např.: na prdeli), německé věty, kontrasty krutost x krása, psáno v Ich-formě - první osoba, spojování výrazů, časté opakování, erotika ( slova erotické tématiky) , železničářský slang (= mluva lidí v určité oblasti, určitého povolání - zde železničářské prostředí, např.: perón, kramle), přirovnání - např.: sníh jemný jako jepice,

- Zajímavost: V knize se opakují věci, např.: pokus o sebevraždu, že s Mášou v nejlepším zvadl apod.