Něco málo o užitkové vodě

Na užitkovou vodu jsou jiné požadavky než na vodu pitnou. Není nutná biologická čistota a naprostá čirost, ale hlavním kritériem je nízký obsah rozpuštěných solí - TVRDOST.

Tvrdost musíme odstraňovat protože hlavní použití vody je v kotelnách na výrobu páry a při obsahu vápenatých a hořečnatých iontů vzniká kotelní kámen.Voda nesmí obsahovat ani organické látky a rozpuštěné plyny, protože způsobují korozi.

Změkčování vody:

Hlavní úpravou vody pro průmysl. Přechodnou tvrdost odstraníme povařením, zbytek tvrdosti odstraníme chemicky.

1. Chemické měkčení vody - tvrdost odstraníme částečně reakcí s vápnem a sodou, doměkčíme pomocí fosforečnanů- tripolyfosfát váže vápenaté a hořečnaté ionty do rozpustných, nedisociovaných komplexů. Odstraňujeme především více vazné kationty. Sodné ionty tvrdost nezvyšují a zpravidla jejich přítomnost nevadí, protože vytvářejí rozpustné ionty.Podmínkou chemického měkčení je, že do roztoku přidáváme nejprve vápno a potom sodu.
2. Měkčení vody pomocí iontoměniče - Iontoměniče jsou polymerní organické látky, které mají ve své molekule zabudované funkční skupiny například sulfonová skupina -SO3H. Dochází k výměně zabudovaného iontu v molekule na iont z roztoku. Dělí se na : a) katexy- schopny vyměňovat kationty obvykle za ionty H, Na (pracuje v H- cyklu). b) anexy - schopny vyměňovat anionty obvykle za ionty OH, Cl ( pracuje v OH- cyklu). Anexy se dělí ještě na slabě bazické a silně bazické

Vhodnou kombinací katexu a anexu lze z vody odstranit veškeré soli.Při praktickém využití se používá katex, a potom anex. Mezi tím se provádí odplyn = vypuzení oxidu uhličitého. Měniče iontů bývají ve formě malých kuliček, které se nechají před použitím naboptnat ve vodě.

Voda přechází přes soustavu kolon, nejprve přes katex- zachytí se vápenaté a hořečnaté kationty, pak jde na slabě bazický anex- zachytí se síranové a chlorné anionty. Poté se provede odplyn - vypuzení oxidu uhličitého a nakonec průchodem vody přes silně bazický anex se odstraní ionty slabých kyselin. 

Iontoměniče mají určitou kapacitu, po její vyčerpání se musí provádět regenerace.