Exkurze - Deza, Precheza, železárny Třinec, Borsodchem, Vítkovické železárny

Právě jsem se vrátila z pětidenní exkurze. První dva dny byly pouze výjezdové a zbývající tři dny byly už i s ubytováním.

DEZA:

 V pondělí se část skupiny vydala auty a část vlaky do Valašského Meziříčí do Dezy. Deza je zkratka dehtových závodů. Název svědčí o tom, co se v Deze dělá. V Deze se zpracovává černouhelný dehet - obsahuje hlavně aromatické sloučeniny, popřípadě částečně heterolytické ( dusík, síra kyslík). 

Pro ty, které nezajímají odbornější věci (ne nic hrozného): od šipek ↓↓  k šipkám ↑↑ vás daná část zřejmě nezaujme.

↓↓

Něco o zpracování černouhelného dehtu:

Nejdříve se dehet předběžně vyčistí. Potom se přivádí na ohřev do trubkové pece, odkud se   nastřikuje do destilační kolony. V prve řadě přijde dehet do styku s benzolem, kdy pomocí katalyzátoru Co,Mo  probíhá hydrogenační rafinace (čištění pomocí vodíku). Tímto se rozruší sloučeniny se síranem, draslíkem a kyslíkem za vzniku sulfanu, amoniaku a vody. Po vyčištění následuje destilace na benzen (nejtěkavější), toluen a xylen, které se používají jako rozpouštědla pro další organické výroby. Další destilací získáme karbolový olej, který obsahuje fenol a pyridin. Fenol se extrahuje pomocí hydroxidu sodného a vzniká fenolát sodný. Fenolát se pak sytí oxidem uhličitým a získáme vyčištěný fenol. K pyridinu se přidává zředěná kyselina sírová, následně amoniak čímž se pyridin vyčistí a vypadne odpadlý produkt síran amonný. Další destilací dehtu získáme naftalenový olej, jehož frakce se ochladí a v krystalizátoru v kombinaci s lisem se získá naftalen, který lze ještě rafinovat (čistit). Po naftalenovém oleji následuje prací olej, který se vrací do koksárny. Předposlední frakcí je antracenový olej, z něhož získáme antracen krystalizací. Odpadním produktem je smola, která se používá ve stavebnictví.

↑↑

Exkurze v Deze byla zajímavá mnoho informacemi, ale co se týče provozu, procházeli jsme pouze   areálem a viděli jen samé trubky a komíny. Do provozu jsme se nedostali kvůli karcinogenním látkám, které obsahují dané frakce. 

PRECHEZA: 

V úterý jsme se opět na vlastní pěst dostavili k Precheze. Precheza je zkratka pro Přerovské chemické závody. V Precheze se vyrábí především titanová běloba a z jejích odpadních produktů (kyselina sírová a zelená skalice) pak železité (červené) pigmenty. Titanová běloba se používá například v potravinářství, k barvení plastů, ve výrobě papírů, v kosmetice a v nátěrových hmotách.

↓↓
Něco o výrobě titanové běloby:

Titanová běloba se dnes vyrábí sulfátovým způsobem. Hlavní surovinou je ilmenit, který se nejprve pomele. Poté je veden do rozkladného reaktoru, do kterého se přidává tzv. startovací kyselina sírová. V uzavřených rozkladných reaktorech probíhá exotermický rozklad. Poté následuje oddělení kalu od roztoku. Po vyčíření se pomocí krystalizace oddělí železnaté ionty ve formě zelené skalice. Roztok se zahustí a vede se na řízenou hydrolýzu. Po přídavku rutilových zárodků vzniká bílý gel, který se odvádí na Moorovy filtry, kde dochází k celkovému promytí gelu a po promytí vzniká odpadní voda, kterou lze použít jako startovací kyselinu. Poté následuje bělení. Po bělení se produkt zahustí a je veden do kalcinační pece. Vzniklý pigment se pomele, případně se povrchově upraví. Vyrábí se anatas a rutil. 

↑↑

 Exkurze v Precheze byla o mnoho zajímavější než v Deze, protože jsme šli přímo do provozu. Viděli jsme každou část výroby a mohli jsme si ji spojit s teorií, kterou jsme se učili. Popravdě to nebylo nic příjemného, protože bylo všude strašné dusno a  horko ( například u kalcinační pece, která je vyhřívána na 850°C) a pan průvodce nám vše vysvětloval velice podrobně, takže jsme stáli na jednom místě třeba i 20 minut. I přes hrozné vedro byla exkurze velmi užitečná a přínosná. 

TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY:

Ve středu jsme - už jako zájezd - vyjeli na Ostravsko. První exkurzí byla prohlídka Třineckých železáren. V třineckých železárnách jsme se, tak jako v Precheze, podívali přímo do provozu. Pro mě byl každý krok opravdovým zážitkem. Viděli jsme přímo odpich železa, šli jsme se podívat k vysoké peci, která byla funkční a zrovna se odpichávala struska. Také jsme viděli kontilití, kde se   kontinuálním litím oceli vyrábí požadované tvary a velikosti. Nakonec jsme se šli podívat do haly, kde se opracovávali a spravovali kolejnice. 

obrázek kontiliti

↓↓
Něco o výrobě železa:

Suroviny k výrobě železa jsou rudy, koks (zdroj uhlíku a zároveň palivo) a vápenec (struskotvorná přísada, do které se vážou nečistoty z rudy). Výroba železa probíhá ve vysoké peci. V tuhém železe se při teplotě 800-1000°C rozpouští uhlík a tím se snižuje teplota tavení. Vzniká tavenina ( při 1200°C).Výroba probíhá ve vysoké peci, která je 30 metrů vysoká ( až 50m s dávkovacím zařízení). Suroviny se dávkují shora a ze zdola se přivádí předehřáty vzduch. Pec se mírně rozšiřuje, aby se zamezilo ucpání. Tavenina železa a strusky se shromažďuje v nístěji, kde je systém tří otvorů. Horním se vhání předehřátý vzduch pro spalování uhlíku a spodním se periodicky provádí odpich železa a strusky. Horním otvorem se odpichuje struska, spodním železo. Struska plave na roztaveném železe a chrání jej před oxidací vzduchem. Odpich železa je asi 1x za 4 až 6 hodin.

- Pro představu přidávám animaci, kterou jsem vytvořila cca v 8mé třídě na základní škole, tak prosím omluvte nízkou kvalitu 

↑↑

Z Třineckých železáren jsme jeli na zámek Kravaře a po prohlídce zámku jsme se vydali na ubytovnu.

Ve čtvrtek byl na programu Borsodchem Ostrava a Vítkovické železárny. Tyto dvě exkurze byly exkurzemi posledními, protože v pátek nás čekala pouze prohlídka zámku Hradec nad Moravicí. 

BORSODCHEM:

V BORSODCHEMU nám byla ukázána a popsána výroba anilínu, který je jedním z hlavních produktů BORSODHCEMU. Tato exkurze byla opět zajímavá, protože i když jsme se pohybovali jen venku, byla nám výroba pečlivě a srozumitelně řečena. Druhou částí exkurze byla také prohlídka laboratoří, kde jsme dostali odborný výklad o plynovém a kapalinovém chromatografu a o polarografu.

Hlavními výrobky této firmy je anilín, cyklohexylamin, dicyklohexylamin a dietiloxalát.

Tento obrázek se vyskytuje různě po areálu a dodává dobrou náladu všem. 

VÍTKOVICKÉ ŽELEZÁRNY:
Exkurze ve Vítkovických železárnách byla podle mého názoru úplně nejlepší z mnoha důvodů. Jedním z důvodů byl ten, že nešlo o odbornou exkurzi, a tak bylo vše řečeno jednoduše, stručně, ale výstižně a pochopitelně. Dalším důvodem bylo to, že jsme den předem viděli vysokou pec v činnosti, a ve Vítkovických železárnách jsme se podívali na vysokou pec, která už není v provozu. Co jsme nepochopili v Třineckých železárnách jsme pochopili ve Vítkovických železárnách. Dalším důvodem, proč se mi tato exkurze líbila nejvíc bylo to, že jsme se podívali na vysokou pec ( kde se momentálně buduje kavárna), podívali jsme se do vysoké pece (jak je opravdu velká, na šamotovou vyzdívku, na vysokopecní strusku), dále jsme navštívili velín, podrobně jsme si ukázali, který otvor slouží k odpichu strusky, který slouží k odpichu železa, apod. Veškerý výklad byl srozumitelný, s kapkou humoru, takže jsme se nenudili ani po dvou hodinách chození po areálu. Dalším důvodem, proč se mi ve Vítkovicích líbilo nejvíc bylo to, že nám pan průvodce doporučil navštívit interaktivní galerii U6. My jsme ji navštívili a byl to opravdový zážitek.

velín pro vysokou pec

vysoká pec zevnitř

vysoká pec zvenku

výhled na Ostravu z vysoké pece (60,75 m nad zemí)

INTERAKTIVNÍ GALERIE - SVĚT TECHNIKY - U6:

Z těchto expozicí jsem byla úplně unesena. Každý si mohl vyzkoušet veškeré exponáty například předení, obrábění, řízení (autobusu, traktoru, auta, motorky, letadla). Dále bylo k vidění spousta strojů ( motory letadel, železniční stroje). Velkou pozornost upoutaly světelné zdroje, kde všechno blikalo, svítilo a našli jsme zde širokou škálu barev. Dalšími exponáty bylo plovoucí město, kde hrála hlavní roli voda. Na závěr prohlídky jsme navštívili audio zdroje a to byla opravdu podívaná - spíš "poslýchaná". Když začali návštěvníci naráz hrát na nejrůznější klavíry, xilofony, klávesy a různé zvukové efekty, celkem to rvalo uši. Prohlídku této stálé expozici vám můžu vřele doporučit. Na malou ochutnávku se můžete podívat na fotografiích.

V pátek nás čekala už jen prohlídka zámku v Hradci nad Moravicí. V areálu zámku jsem už jednou byla - a byla jsem opravdu nadšena - ale zámek zevnitř jsem navštívila poprvé až teď na exkurzi, protože se dlouho opravoval. Jak je zámek, a jeho okolí, krásný z venku, tak byl krásný i zevnitř. Velkou pozornost upoutaly obrovské lustry z pravého křišťálu. Výklad o historii zámku byl příjemný s humornými poznatky, takže jsme se nenudili. Po prohlídce zámku jsme spěchali domů :)

!!VŠECHNY FOTOGRAFIE NALEZNETE ZDE!! 

Exurze 2014 - Lom Matula Hlinsko

Exkurze v Lomu Matula byla určena především pro obor stavební materiály, takže vám o ní nesdělím žádné detaily. Co mi v paměti zůstalo je, že lom Matula těží žulu, které se všude kolem povalovalo obrovské množství. Čím hlouběji se těží, tím je žula méně kvalitní. Z tohoto důvodu se pracovníci snaží lom rozšiřovat do stran. 

těžká technika

K vidění bylo porcování obrovských kusů kamene pomocí lana, pily a také štípání pomocí klínů. V celém lomu byl velký nános prachu, takže i malý větřík dokázal udělat paseku. Přeřezat takový kámen není jen tak, trvá to několik hodin. Viděli jsme řezání i ve velké kádi, kde se kámen přeřezával v 5ti řezech najednou. Všechny druhy řezání a porcování doprovází chlazení vodou, protože vzniká obrovské tření. 

řezání pomocí pily

Hlavními produkty lomu Matula jsou náhrobní kameny, dlažební kostky atd.

Exkurze 2014 - Saint-Gobain Adfors CZ s.r.o. Litomyšl

S přicházejícím koncem roku přichází také odborná exkurze. Tentokrát jsme se vydali do východních Čech. První zastávka byla v Litomyšli, kde jsme zavítali do firmy Saint-Gobain Adfor (bývalý VERTEX). Zde nás uvítali pracovníci  hodinovou prezentací, ve které jsme se dozvěděli o vzniku, výrobě, technologiích a produktech firmy. 

Firma Saint-Gobain Adfor  se zabývá především výrobou skleněných vláken. Tento pojem mi nic neřekl, ale už během prezentace jsem si uvědomila, že skleněná vlákna jsou všude kolem nás. Ze skleněných vláken je například perlinka ( síťka, která se používá při omítání zdí ), dále sítě do oken proti hmyzu, sítě do betonu, které zlepší pevnost materiálu, tapety ze skleněných vláken, lepenky na spoje sádrokartonů a spousta dalších věcí. 

V prezentaci jsme byli obeznámeni s postupem a technologií výroby, poté jsme podstoupili bezpečnostní přednášku, vyfasovali potřebné oblečení a doplňky ( reflexní vesta, helma, ochranné brýle, špunty do uší) a hurá do výrobny. 

Ve výrobně jsme postupovali krok po kroku dle výroby = začali jsme u pece, která taví sklo, které si firma přímo vyrábí  ze směsi. Dále se do pece přidávají různé přísady pro lepší vlastnosti. Zde bylo hezky teploučko, až vedro. Následně jsme se přesunuli do místnosti, kde se vytvářeli pomocí strojů skleněná vlákna, která se lubrikovala a následně se navíjeli do smotků. Smotky se po navinutí suší 12 hodin v peci. Z usušených smotků se v hale tkalo . Z vláken se tkaly "provázky". Pro představu, jeden "provázek" tvoří až např.: 1200 skleněných vláken. Po pravdě řečeno mi při pozorování splétání šli oči kolem. V tkací hale jsme dále viděli tkaní perlinek všech velikostí a barev. 

ukázka tapety ze skelných vláken

Jelikož jsme měli dobrého pana průvodce, zavedl nás i na oddělení recyklace, kde se z nepovedených smotků a různých odpadů vytvářel prášek, který se až ve 20% přidával zpět do pece. Recyklace probíhala následovně: nepovedené kusy se rozmixovali na malé kousky, dále se spalovaly v peci ( abychom z nich dostali organické přísady), která vypadala jako cementářská pec, akorát byla o dost menší. Materiál z pece putuje na další drcení a z toho získáváme výsledný prášek. Posledním prostorem, kam jsme se podívali bylo skladiště, kde končí všechen vyrobený materiál, a čeká na svého kupce. :) 

bezpečnostní vybavení k prohlídce

Opavia

Opět - Díky našim kamarádům z Portugalska jsme se dostali jako jedni z mála do výrobny Opavia v Opavě! Bylo nám řečeno, že jsme snad první exkurze, která půjde přímo do výroby! Tentokrát bylo v plánu navštívit Hradec nad Moravicí a výrobnu Opavia. a pivovar jménem Ostravar. 

Po krásné procházce v dvoraně Hradeckého zámku jsme vyrazili do Opávie. V Opávii nám byla ukázána prezentace o vzniku, technologiích a budoucnosti firmy Mendeléz. Po prezntaci jsme byli obeznámeni s bezpečnostními a hygienickými předpisy (museli jsme sundat veškeré šperky, navlékli jsme na sebe pláště, boty, čepice, vydesinfikovali si ruce) a hurá do výrobny.

hygienické předpisy

Výrobní hala je dlouhá nudle rozdělená na dvě části, oplatkovou část a sušenkovou část. My jsme navštívili samozřejmě obě dvě části a bylo se na co dívat!  Exkurze byla opravdu nadupaná. Viděli jsme výrobu oplatků, bébé - dobré ráno, piškotů, crispello a fidorek od nanesení těsta na pás, formování, pečení, chlazení, až po finální zabalení. Velký úspěch sklidili roboti, hlavně ti, kteří jsou nazýváni pavouky. Tito roboti sbírali bonbónky crispello z pásu. Říkáte si, že byste chtěli v takovéto firmě pracovat a ujídat z pásu? Sami zaměstnanci říkali, že už jsou výrobků přejezení. Když dostávají jednou za čas prémie právě ve formě výrobků, už neví, co s nimi. Zajímavé bylo také vidět různé obaly do cizích zemí, které jsou odlišné než ty naše. Následně nám byly zodpovězeny všechny dotazy a exkurzi jsme zakončili ochutnávkou. :)

Výrobní hala Mendeléz, Opávia

ochutnávka

Kvůli časové náročnému programu ve výrobě jsme museli zrušit návštěvu Ostravaru, ale já si myslím, že to byl správný krok. Jsem velmi vděčná za tuto exkurzi, protože do každodenního provozu této firmy se jen tak nějaký civilista nedostane a navíc jsem se dozvěděla, a hlavně viděla spoustu nových věcí  :) 

výrobky firmy Opávia

Fotografie z exkurze a rozlučkového dne s Portugalci 

Čokoládovna Carletti Vizovice

Podle mého názoru měla největší úspěch vizovická čokoládovna Carletti. Lahodné čokoládě totiž neodolá snad nikdo. Ve Vizovicích se čokoláda nevyrábí přímo, ale zpracovává se z čokoládových pecek do nejrůznějších formiček a tvarů. 

Jako první jsme se dozvěděli o historii čokolády, jak se k ní přišlo, o prvních objevitelích, o prvních neúspěších, až po dnešní výrobu. Čokoláda se vyrábí z kakaových bobů, které se sbírají na velkých plantážích, vyloupou se, vysuší několik dní, pak se praží na slunci, pak putují do pytlů a alou k odběrateli, kde se zbavují šlupek, drtí se, melou,  pak se míchají s  ingrediencemi a hnětají se až 72 hodin, dokud nemá - už čokoláda- požadovanou vůni a chuť.

kakaové boby

Celý postup je samozřejmě mnohem složitější a zdlouhavější, ale musíte pochopit, že kromě výborné chuti čokolády mi toho v hlavě moc nezůstalo, protože výklad byl trochu komplikovanější. Paní, co nás seznamovala s čokoládovnou hovořila česky, naše paní učitelka výklad překládala do angličtiny, a paní učitelka Portugalců překládala výklad do portugalštiny, protože žáci z Portugalska angličtinu moc neovládají.

Co jsem si ovšem zapamatovala je to, že čokoládovna Carletti odebírá čokoládové pecičky, které následně rozpouští, míchá za dané teploty, přidává různé ingredience, nalévá do forem, vytváří výborné pralinky a mnoho mnoho dalšího. 

čokoládové pecičky

 Možná Vám poškádlím chuťové buňky tím, že jsme si tyto pecičky mohli vyzkoušet :) a tím ochutnávání rozhodně neskončilo!

Po prezentaci jsme šli do místnosti, kde byl stroj, který udržoval danou teplotu a rozpuštěnou čokoládu neustále míchal. Zde se nám představila paní, která vymýšlí v čokoládovně všechny náplně do pralinek. Čokoládu má opravdu ráda a když jsme jí říkali, že vůbec nevypadá na to, že její prací je ochutnávání čokolády odpověděla: " To je tím, že jím každý den čokoládu, tělo si zvykne. Nejsem zastáncem nějakých diet. Když mám na něco chuť, tak si to prostě dám"

Velkou radost nám udělala tím, že nám dala ochutnat horkou, namíchanou čokoládu přímo ze stroje.

Na foktách: plnění čokoládových korpusů horkou, nadýchanou čokoládou. Jak můj spolužák pravil "Úplně se mi do ní zabořil jazyk"..Kdo by odolal ? :)

   Byla nám popsána a názorně ukázána i výroba čokoládových zvířátek. Nemusí se jednat vždy o zvířata, v nabídce formiček je spousta zajímavých exemplářů. Každá forma se skládá ze dvou částí. Chceme-li, aby mělo čokoládové zvířátko například bílé nohy, nebo třeba oči, je nutné vmalovat  dané části těla úplně jako první. Do formy se malé části malují štětcem a je to opravdová piplačka. Po zaschnutí se může pokračovat dále.

   Forma se spojí a nalije se do ní rozpracovaná čokoláda, která se na vibrační destičce zbaví bublinek. Veškerý obsah čokolády se důkladně vylije zpět do hnětače. Formy jsou vyráběny ze speciálního materiálu. Ve formě zůstane vždy jen vrstva, která je všude stejně tlustá. Po zaschnutí čokolády se vyjme daný tvar z formy, upraví se hrany po spojích a je hotovo :) 

Dají se vyrobit i formy na přání, ale pořádně by se vám to prodražilo..jedna taková čokoládová postavička by vás stála až několik tisíc korun, kvůli náročnosti materiálu formy.

 Další ukázkou byla výroba pralinek. Jako první se do formy nalije čokoláda, ze které se vytřepou bublinky a následně se všechna čokoláda vylije zpět do míchadla. Formy jsou vyráběny tak, aby v nich zůstalo pouze tolik čokolády, aby vytvořila tenkou krustu.

U pralinek totiž není důležitá chuť čokolády, ale náplně. Když byla krusta zaschlá, naplnila se, v našem případě, lískooříškovou náplní. Po vytřesení bublinek a sklepání se opět forma zalila čokoládou. Pak už zbývalo jen počkat, než čokoláda zaschne....a

A JDE SE OCHUTNÁVAT!! :))

GLASS ATELIER MORAVA Vizovice

Další exkurze proběhla v ruční sklárně Glass Atelier Morava, která je známá po celém světě. Byla jsem ve sklárnách v Kyjově, kde je skoro vše automatické, takže jsem mohla posoudit ohromný rozdíl. V Kyjově se vyráběly tisíce kusů denně. Ve sklárně ve Vizovicích se vyrábí především na zakázky. Firma úzce spolupracuje se společností Rudolf Jelínek, takže jsme mohli vidět spoustu variant skleněných švestek, hrušek, a dalšího ovoce. Každý kus je originál, ruční práce. Když jsem se podívala po galerii, přešel mi mráz po zádech, jaká to byla nádhera. 

Pan průvodce nám popsal různé metody vytváření skleněného nádobí, od vyfukování, natahování až po zapékání barevných střepů. Také nám vysvětlil, že za každým kouskem skla, je obrovský kus práce. 

Pohled na výrobnu. Vpravo jsou 3 pece na elektrickou energii, jelikož je elektřina moc drahá, vybudovali místo jedné elektrické pece, dvě pece plynové. Výhodné je to, že když by se ekonomická situace změnila natolik, že by se zdražil plyn, a zlevnila elektřina, firma může i nadále vyrábět a nebude ekonomicky poškozena.

Zde se můžete přesvědčit, že firma produkuje opravdu širokou škálu skleněných výrobků :)

 Kolekce ve tvaru hrušky 

 Pece

Při výrobě a modelování skla je důležité zamezit pnutí ve skle, protože by bylo sklo příliš křehké a praskalo by. Vzniklá tavenina má teplotu kolem 1150°C, při manipulaci se sklo ochladí třeba na 200°C. Jelikož nastane obrovský rozdíl teplot, je nutné sklo opět zahřát na cca 500°C a poté postupně několik hodin chladit.

Rudolf Jelínek

Díky tomu, že se naše škola účastní projektu Leonardo, k nám přijeli na 14 dní Portugalci, kteří jezdí po nejrůznějších místech, provozech a památkách našeho kraje. Jakožto pilným studentům nám bylo nabídnuto, že můžeme jet na nějakou exkurzi s nimi. Neváhali jsme a domluvili jsme si, podle nás, nejzajímavější výlet do Vizovic, kde jsme navštívili likérku Rudolfa Jelínka, ruční sklárnu a čokoládovnu. 

Jako první se zmíním o likérce Rudolfa Jelínka, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací jak o historii, pokroku, tak o současné výrobě. Pěkně po pořádku. Jak všichni moc dobře víte, Morava je proslulá krásnou přírodou a Moraváci zase dobrou slivovicí. V úvodním videu jsme se dozvěděli, že společnost Rudolf Jelínek navazuje na  více jak 400letou tradici výroby destilátu na Valašsku. V úplných začátcích se k pálení využívalo odpadků z piva, ke kterým se přidalo obilí. Z této kombinace vznikla žitná. K slivovici se krok po kroku dostali výrobci až o pár let později.

V areálu Rudolf Jelínek jsme viděli destilační kolonu ( ze staré doby, i ze současnosti), dále jsme byli  v expozici whiskey seznámeni s nejrůznějšími typy whiskey, k čemuž byly přidány také informace, jak se vyrábí dané druhy whiskey ( co se přidává k destilátu, jak se získává kvalita whiskey a pod). Dále jsme se podívali do egalizace, kde byly k vidění všechny varianty vyráběného alkoholu ( slivovice v lahvi s dlouhým hrdlem, v budíkové lahvi) a především obrovské sudy, ve kterých se dřív nechávala slivovice ustát. Potom už jsme viděli vše jen zvenčí sklad, stáčírnu a pro některé byla exkurze ukončena ochutnávkou. To se nás, studentů, samozřejmě netýkalo ;)

U společnosti Rudolf Jelínek si můžete objednat slivovici, malinovici, hruškovici, jablkovici, mirabelkovici a jakoukoliv -ici, která Vás vůbec jenom napadne. Sami si můžete navrhnout, k nějakému jubileu, etiketu, oni Vám ji vyrobí přímo na zakázku a na dobírku dopraví až domů. 

Ukázka nejrůznějších podob, ve kterých můžete zakoupit mok.

Whiskey, která čeká na ten správný čas....

Egalizační sud

Tyto zásobníky jsou umístěny 2 nad sebou. Zhruba takové množství alkoholu bylo kdysi nalezeno zakopané pod zemí...to si někdo chtěl ulevit na dani..

Největší zajímavostí byla hruška v lahvi..schválně, uhádnete, jakým způsobem se tam dostala ? :)

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně

Elektrárna leží na Moravě v katastru obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk. Její výstavba byla zahájena v květnu roku 1978. Na počátku 80. let byla stavba převedena do útlumového programu. V roce 1985 došlo k modernizaci projektu a po roce 1989 bylo rozhodnuto o dokončení vodního díla. Do provozu byla přečerpávací vodní elektrárna uvedena v roce 1996. Dolní nádrž se nachází na říčce Divoká Desná, má celkový objem 3,4mil. kubíků a výšku hráze 56 m. Horní nádrž leží na hoře Dlouhé Stráně v nadmořské výšce 1350 m a má celkový objem 2,72 milionů kubíků. Vlastní elektrárna je řešena jako podzemní dílo. Obě její soustrojí jsou umístěna v podzemí, v kaverně o rozměrech 87,5 x 25,5 x 50 m. Horní nádrž je s podzemní elektrárnou spojena dvěma přivaděči, každým pro jedno soustrojí, s dolní nádrží je elektrárna propojena dvěma odpadními tunely dlouhými 354 a 390 metrů.

V elektrizační soustavě plní elektrárna Dlouhé Stráně několik významných funkcí - statickou, dynamickou a kompenzační. 

Statickou funkcí se rozumí přeměna nadbytečné energie v soustavě na energii špičkovou - v době přebytku elektrické energie v síti ( v noci ) se voda čerpá z dolní nádrže do horní, a ve špičkách , v době nedostatku elektřiny, se v turbínovém režimu vyrábí elektrický proud. 

Dynamickou funkcí přečerpávací vodní elektrárny se rozumí schopnost plnit funkci výkonové rezervy systému, vyrábět regulační výkon a podílet se tak na řízení kmitočtu soustavy. 

Kompenzační provoz slouží k regulaci napětí v soustavě. 

Od roku 2011 můžou turisté využít šestisedačkovou lanovku ze Ski areálu Kouty. Od její horní stanice vede k horní nádrži elektrárny 4,5km cesta pro pěší turisty, cyklisty nebo běžkaře. 

Zajímavosti: 

1. Potrubí, kterým je přečerpávaná voda má průměr 3,6 metrů - dovedete si představit výstavbu nahoře v horách?

2. Kvůli velkým objemům vody a neustálému přečerpávání voda nezamrzá ani v zimě a má i -7 °C

3. Chod elektrárny je řízen z Prahy.

4. Při výpadku elektřiny je vodní přečerpávací elektrárna schopna začít produkovat proud již za 6 vteřin.

5. Turbína vytlačující vodu a čerpadlo odčerpávající vodu je jeden stroj. Vysoký přes 6 pater, které jsou umístěny hluboko pod zemí a zároveň zabudovány ve velikém kopci.

6. Do strojovny se dostanete pouze dlouhým tunelem  v podzemí. 

 tunel vedoucí do strojovny

 strojovna

 Strojovna

Dolní nádrž

 Horní nádrž

Více fotografií na poilo-smile.rajce.idnes.cz