U
emisních metod je základem získat látku v excitovaném stavu. Tento stav je
však nestálý, atomy se vracejí do základního stavu a přebytek energie vyzáří ve
formě emisního spektra.
Emisní spektra
- jsou spojité, pásové a čárové.
1)
spojité – obsahují všechny vlnové délky a vydávají je rozžhavené tuhé fáze
2)
pásové – obsahují soubor vlnových délek
3) čárové – obsahují jednotlivé vlnové délky a spektrum
atomů. Je nejdůležitější z analytického hlediska. V čárovém spektru
jsou pro přehlednost čáry řazeny do sérií, kdy každá série odpovídá dopadu na
jednu elektronovou hladinu. Každá série je ukončena hranou série, která
odpovídá dopadu elektronu z nekonečna.
Z analytického
hlediska jsou některé čáry důležité, jiné méně a těm nejdůležitějším říkáme
rezonanční a jsou to osamocené výrazné čáry. Pro důkaz prvků nikdy nestačí
jedna čára, ale vždy hledáme alespoň 3 čáry a y nazýváme analytické.
Plamenová fotometrie
|
- princip – stan. Vzorek je nasáván do
plamene, ve kterém dojde k atomizaci a excitaci vzorku. Při návratu do původního
stavu vzorek vydává emisní záření, jehož intenzita je úměrná množství látky
- vlastní měření – do atomárního excitovaného stavu vzorek dostaneme pomocí
plamene, který je tvořen dvojicí a) zemní plyn, acetylen, vodík, b) vzduch,
kyslík, N2O. Vždy použijeme jeden a) a b). Plamen musí mít stálou
teplotu – dostatečnou k atomizaci a excitaci, ale nesmí docházet k ionizaci.
Do plamene je rozprašován vzorek, a vlivem emisního záření vzorku se plamen
zabarví. Záření plamene je dutým zrcadlem soustředěno na štěrbinu, poté na
monochromátor, který v tomto případě je jednobarevný filtr, který propustí
pouze vlnovou délku odpovídající čáře stanovovaného prvku. Monochromatické
záření pak jde na detektor, který tvoří selenový fotočlánek ten je spojen s citlivým
galvanometrem, který ukazuje intenzitu záření.
- V plamenové fotometrii platí, že vlnová délka je ukazatelem kvality
a intenzita záření nám udává kvantitu.
- kvantita – kvant. stanovení provádíme metodou kalibrační přímky, kdy si proměříme sadu kalibračnch standardů o známé koncentraci a z naměřených hodnot pak sestrojíme kalibrační přímku a z ní poté odečítáme koncentraci v neznámých vzorcích.
Použití – ke kvantitativnímu stanovení
alkalických kovů a kovů alkalických zemin, které barví plamen. Můžeme stanovit
také měďnaté ionty, které mají ve viditelném světle zelenou a modrou čáru a
může se stanovit i hořčík, jehož čáru nevidíme, ale protože je hned za hranicí
VID světla, detektor ji zachytí.
Optická emisní spektrometrie
- princip – do atomárního excitovaného stavu atomy převedeme elektrickým
výbojem: a) krátkodobým – el. jiskrou, v případě vodivých vzorků, b)
dlouhodobým – el. obloukem, v případě nevodivých vzorků.
- Excitované atomy vzorku vydávají emisní záření, ve kterém jsou čáry
všech prvků, které jsou ve vzorku obsaženy. Toto spektrum je pak mřížkou
rozloženo a nasnímáno na fotografickou desku.
- schéma -
- vlastní měření – upravený
vzorek umístíme do elektrického pole, kde pomocí vysokého napětí (desítky
kilovoltů) dojde obloukem nebo jiskrou k převedení vzorku do plynného
atomárního excitovaného stavu. Emisní spektrum, které ji rozloží na jednotlivé
vlnové délky (λ) a ty nasnímáme na fotografickou desku a opět přítomnost
analytické čáry (min. 3čáry) nám ukazuje přítomnost prvku a intenzita čáry nám
ukazuje množství látky.
-
Toto uspořádání používáme pouze pro polokvantitativní analýzu přítomnosti
jednotlivých prvků. Dnes jsou konstruovány velmi přesné přístroje na tomto
principu, kde jsou vždy proti vytipované čáře nastaveny detektory, které velmi
přesně změří intenzitu čáry, signál digitalizují a počítač převede velikost
signálu na množství látky. Analýza 10-15 prvků ve vzorku je pak otázkou
několika vteřin.
- použití - zejména v ocelářství a
strojírenství
Žádné komentáře:
Okomentovat