Těžká hodina - Jiří Wolker

Název knihy: Těžká hodina

Autor knihy:

- Jméno a příjmení autora: Jiří Wolker

- Národnost autora: česká

- Něco k autorovi: Narodil se a zemřel v Prostějově, kde vystudoval gymnázium. Své první básně tvořil už na gymnáziu. Byl nadšeným sokolem a skautem. Žil a tvořil na Svatém Kopečku u Olomouce. Byl velmi nadaný - literatura, výtvarné umění, huba. Byl členem Devětsilu (vysvětlení níže). Už jako malý býval hodně nemocný. Často navštěvoval Vysoké Tatry a výlety k moři, aby se zlepšila jeho zdravotní situace. Byl politicky činný v KSČ. Psal sociální pohádky. Během studií v Praze u něj vypukla tuberkulóza, na kterou ve 24 letech umírá. Po jeho smrti se jeho dílo stalo předmětem sporů např.: článek Dosti Wolkera!

- K jakému směru autora řadíme: 1. polovina 20. století, skupina - Devětsil: levicově orientovaný, založeno 5.10.1920, koncepci formuloval Wolker + Teige, zveřejněna 2 propagovaná prohlášení jako kolektivní manifesty (protesty) Devětsilu, vlastní časopis Pásmo, v polovině 20. stol. nevýznamnější sdružení mladé umělecké generace, mluvčími byli Nezval a Teige, Devětsil zasahuje do filmu, divadla, výtvarnictví, architektury a hudby. Jako divadelní sekce Devětsilu vzniká i Osvobozené divadlo ( Voskovec + Werich). Směr - Proletářská poezie: vznik 20. léta 20. století - reakce na sociální bídu a 1. sv. v., zdůrazňuje: třídní protiklady + úlohu dělnictva, cílem je sociální spravedlnost, Proletářské básně vycházejí v časopisech: Kmen, Červen, Revue Devětsilu, znaky: revolučnost = snaha o změnu, stranickost = zaměření na komunistickou stranu, kolektivismus = všechno je všech, inspirace marxismem = komunismus v tvrdé formě, Proletariát = dělnictvo

- Historický úvod: 1914 - 1918: 1. sv. v. = zasáhla Evropu, Afriku a Asii a probíhala ve světových oceánech, záminkou k válce se stal úspěšný atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Rakousko-Uhersko odvetou vyhlásilo válku Srbsku, válka propukla mezi dvěma koalicemi: mocnostmi Dohody ( Spojené království, Francie, carské Rusko) a Ústředními mocnostmi (Německo, Rakousko Uhersko, Bulharsko), 28. 10. 1918 - vznik Československé republiky jako samostatného státu, 1929 - 1933: světová hospodářská krize = začala velkým propadem akcií na americké burze, 30. léta - nástup fašismu v Německu (= politické hnutí vedené Benitem Mussolinim, znaky: charismatické vůdcovství, připouští soukromé vlastnictví pod podmínkou, že bude sloužit kolektivnímu, 1939 - 1945: 2. sv. válka = spojenci ( Sovětský svaz, Spojené státy, Spojené království) vs. osa ( Německá říše, Japonsko, Itálie), vítězství spojenců.

Kniha:

- Žánr: básnická sbírka = soubor básní sestavených samotným autorem, druh: epickolyrický = má děj - epika, objevují se zde city, pocity, stav duše mluvčího, veršované - lyrika, a forma: poezie = psána ve verších, které se sdružují do slok (strof)
- Téma: láska (věrná i nevěrná), bída a utrpení, smrt

- Symboly:neuskutečněná láska ( nenarozené dítě), touha po šťastném světě, touha po životě

- Hlavní postavy a jejich charakteristika: Postavy se neustále mění, v každé básni figurují jiné postavy, většinou se jedná o milence, zamilované lidi, umírající lidi - vždy za sebou nechají nějaké pozůstalé, jedná se o lidi z vyšších vrstev, nebo o samotného autora - kdy autor přichází na to, že se z něj stává muž, který musí pracovat a už není dítětem, které si může hrát a bujně fantazírovat. V díle se objevuje i nevěra a především rozdíl mezi chudými a bohatými.

- Děj:

- Těžká hodina: Popisuje průběh života, přesněji dospívání, kdy se z malého energického, naivního, zasněného chlapce stává muž, který přichází o své ideály. Dospělý muž musí pracovat, aby se uživil.

- Balada o nenarozeném dítěti: Dva lidé se milují a žena otěhotní, kvůli chudobě si však dítě nemůžou nechat, protože by ho neuživili, tak je žena nucena jít na potrat. Zde je symbolem nenaplněná láska z pohledu dítěte, které přišlo o život.

- Slepí muzikanti: Dva slepí muzikanti - jeden hraje na housle, druhý na harmoniku - otevírají svou muzikou oči lidem - i když jsou sami slepí. Ukazují, že pomocí hudby lze vidět svět optimističtěji.

- Čepobití - Báseň o tom, jak válka změní člověka po fyzické i psychické stránce. Fyzicky může být voják zraněn, psychicky se musí voják rozloučit se svojí rodinou a blízkými, což bývá někdy mnohem bolestivější než fyzické zranění. V této básni je hlavním motivem válka.

- Tvář za sklem: Děj se odehrává v kavárně Bellevue, kde sedí vysoce postavení lidé a venku kolem oken prochází chudý muž, který se pronikavým pohledem dívá dovnitř. Chudý muž pohledem odsuzuje výše postavené lidi.

- Kázání na hoře: Chorý řečník káže lidem z nižších vrstev (vojáci, nevěstky, vrahové), které přirovnává k lesu. Říká, že každý má někde srdce, i když s sebou ho nenosí.

- Oči: Očima vidíme vše, i to dobré, i to zlé - oči na sobě unesou celý svět = vše co vidíme po dobu naší existence. Cokoliv vidíme nám jde do srdce a buď nás to těší, nebo trápí.

- Jaro: První jarní květiny přinášejí krásné dívky, po kterých autor touží. Myslí na to že je s dívkami sám.

- Báseň milostná: Vyznání dívce, v jejichž očích je celý svět. Autora nezajímá nic, co leží mimo oči jeho dívky. Nevěří jak je možné, že se v tak krásném světě (v očích kvetou bílé jabloně) můžou stát i špatné věci (dělník spadl z lešení s zabil se).

- Balada o snu: Balada se týká mládence Jana, který je chudý a štve ho nespravedlivý svět plný sociálních rozdílů ( paláce x podkroví, sytí x hladoví, otroci x diktátoři). Jedné noci se mu zdál sen, že je vše v rovnováze, že si všichni žijí dobře, ale ráno se probudil a byl zase v nespravedlivém světě. Svůj sen sdělil své dívce a ta mu řekla, že mívala sen o muži, ale jakmile potkala Jana, tak sen už nikdy neobjevil. Jan tedy musí svůj sen uskutečnit, aby se mu přestal zdát. Jan chystá vzpouru a revoluci.

- Sloky: Báseň o poraněném muži, který myslí pesimisticky.

- Pohřeb: Tato báseň popisuje smrt a pohřeb Wolkerovy babičky. Po smrti babičky jde nejstarší vnuk do války, aby neumíral pomalu a bolestivě jako jeho babička, ale aby zemřel jako hrdina.

- Muž: Báseň opět o smrti, tentokrát o smrti Wolkerova dědečka, který umřel potichu - přes noc - ve své posteli, aby nikoho nevzbudil. Tento čin je v básni považován za hrdinský a je zde pokládána otázka, zda bude Jiří taky tak statečný jako jeho děda.

- Fotografie: Báseň o tom, že má topič ve výkladní skříni fotografii, která poukazuje na hlad v Rusku, kde se lidé pojídají vzájemně, aby neumřeli hlady. Tuto fotku by chtěl ukázat všem, kteří plýtvají jídlem a přejídají se, což zde charakterizuje bohaté lidi, kteří jsou nazýváni lidojedy.

- Dům v noci: Báseň o jednom domu se šedesáti okny, ve kterém bydlí dělníci s vlastními negativními příběhy. Nahoře v podkroví bydlí zamilovaný pár, kterým přináší radost do života láska.

- Setkání: Báseň o setkání muže a ženy (nevěstky), kterou popisuje jako hvězdu, která je ladná a krásná, ale svůj dojem kazí tím, že mluví vulgárně.

- Mirogoj: V této básni autor přemýšlí nad nesmyslností války a je mu líto vojáků, kteří kvůli válce přišli o život. Mirogoj je záhřebský hřbitov, kde jsou pohřbeni oběti války z celého světa.

- Nevěrná: Tato báseň je o ženě, která slíbila muži věrnost, ale svůj slib porušila. Podlehla atraktivnímu námořníkovi. Svého činu litovala, ale i nadále se scházela s námořníkem.

- Odjezd: Tato báseň vznikla díky pobytu Wolkera v Jugoslávii. Popisuje odjezd muže ze skalnatého prostředí, který doufá, že si aspoň část vzpomínek vezme s sebou například v podobě lastur, které mu připomínají moře. Na konci básně probíhá loučení dvou lidí při odjezdu jednoho z nich z Bakarského nádraží.

- Milenci: Krátká báseň, jejíž hlavní náplní je láska a práce. Dva milenci se mají rádi, ale nemůžou si se moc věnovat kvůli práci. Muž se ptá ženy, zda - li počká až bude na světě líp a budou se moci obejmout.

- Balada o očích topičových: Balada o topiči Antonínovi, který pracuje již 25 let. Jeho žena si všímá, že se její muž mění, především jeho oči, které bývaly jako dva velké pecny a nyní jsou jako dvě drobinky na prázdném talíři. Antonín jednoho dne z velkého žáru oslepne a nakonec umírá.

- Moře: Báseň je inspirována autorovým pobytem na ostrově Krk u Jaderského moře. Autor je u moře, které však nemůže nalézt, hledá ho 6 dní. Až sedmého večera u mola v hospodě spatří moře, když sedí u dubového stolu společně s námořníky, bárkaři a rybáři.

- Jazyk: Autor má originální styl, používá především metafory = přirovnání např.: oči na mě stojí, jako dvě svíčky, personifikace = živé vlastnosti u neživých věcí, např.: s velikou bolestí oči tvé na kusy rozlamuji, aby mě znovu obrostly řetězem duhovým, nebo: Mrtví na ulicích oživnou, knižní výrazy - jest, obejmout, ruměnec, řečnické otázky = otázka, na kterou autor nečeká odpověď, slouží k zamyšlení, např.: Nenarodí se ?, epitetony = básnický přívlastek, který blíže určuje a popisuje skutečnost, vlastní jména - Jan, Antonín, Karel, Věra, Dagmar, Jaroslav, číslice - 15, 69, letopočty - 1922, větné ekvivalenty = nemá podmět ani přísudek, často rozkaz, povel, souhlas, nesouhlas, citoslovce...např.: Prosím!, Neplač!, Hurrá! přímá řeč,

- Zajímavost: dílo je opravdu rozsáhlé co se týče jazyka ( viz. jazyk), tím pádem je pro čtenáře zajímavé a atraktivní