SKLO = amorfní látka v tuhém skupenství, ale má strukturu kapaliny (není krystalická ). Podstatou anorganických skel jsou alkalické křemičitany alkalických zemin, popřípadě jiné křemičitany.
Druhy skel:
- Sodnovápenaté sklo - obsahuje oxid křemičitý, oxid sodný a oxid vápenatý. Tento typ skla je nejběžnější- tabulové sklo.
- Draselnovápenaté sklo - obsahuje oxid křemičitý, oxid vápenatý a oxid draselný. Broušené sklo.
- Olovnaté sklo - obsahuje příměs oxidu olovnatého, sklo má vysoký index lomu = používá se k výrobě křišťálového skla ( lustry)
- Borkřemičité sklo - s příměsí oxidu boritého. Chemicky odolné sklo, má nízkou tepelnou roztažnost.
- Křemičité sklo - čistý oxid křemičitý. Tohle sklo je velmi drahé a má nízký bod tání.
Příklad lustru z olovnatého skla
Surovinami pro výrobu skla je především křemičitý písek, dále soda, potaš, oxid olovnato-olovičitý, borax, tetraboritan sodný a vápenec. Barvící příměsí je kobaltnatá směs- zbarví sklo modře a chromitá směs - zbarví sklo zeleně. Speciálními přísadami jsou čířiva: arsenité soli a chloridy.
Výroba skla: Suroviny se semelou na tzv. sklářský kmen. Za přídavku skleněných střepů se taví na sklovinu ve sklářské peci.
Druhy pecí:
- Pánvová - starší způsob, dnes využívají jen umělečtí skláři
- Vanová - délka pece 20 - 30 metrů, šířka 4 - 6 metrů, kontinuální způsob = přivádí se směs surovin, odchází sklovina
- Elektrická - teplo se dodává pomocí el. proudu.
V pecích dochází k rozkladu surovin, uvolní se oxidy, z nich vzniká tavenina, která s oxidem křemičitým vytvoří taveninu křemičitanů s nižším bodem tání, než má čistý oxid křemičitý. Teplota tavení v peci je 1000°C -1500°C (podle druhu skla) Po roztavení skloviny se provádí číření = odstranění bublinek plynu. Čířiva sublimují, vyvíjí se plyn, který s sebou strhne drobné plynové bublinky. Vyčířená sklovina klesá ke dnu díky vysoké hustotě, a přes tzv. jízek (přepad) odchází ke konečnému zpracování. Sklovina se nechá zchladnout, protože je velmi řídká > sklovina zhoustne a může se tvarovat.
- Foukání - ručně nebo strojově
- Lití do forem
- Tažení - (vodorovně, svisle)
foukání skla
Vytvarované výrobky se musí zchladit. Chlazení je velmi pomalé, protože se misí vyrovnat pnutí ve skle. Chlazení probíhá v chladících tunelových pecích, kde se sklo nechá vyhřát na teplotu až 800°C a pak se nechá pomalu zchladnout.
Sklo se barví pomocí přísady barvících látek: kobalt- modrá, chrom - zelená
Sklo se leptá pomocí kyseliny fluorovodíkové.
Mléčné sklo se vyrábí pomocí přísady hexaflourokřemičitanu sodného.
sklo s barvící přísadou kobaltnatých směsí
Sklo se leptá pomocí kyseliny fluorovodíkové a to tak, že se produkt ( např. sklenička) ponoří do vosku. Do vosku se pak vyrije daný vzor a sklenička se ponoří do HF ( kyselina fluorovodíková). Tam, kde nebyl vosk bude sklo vyleptané.
leptané sklo
Nezapomeňte třídit sklo do správných kontejnerů, protože jsou podniky, kde se právě z použitého skla vyrábí sklo nové např. sklárna v Kyjově.
Smalty jsou neprůhledné sklo nanesené na kovu. Jejich účelem je zabránit korozi, zlepšit chemickou odolnost. Bohužel nános smaltu zhoršuje přenos tepla. Smalt se nanáší ve dvou vrstvách. První vrstva má za úkol přilnout a splynout s kovem. Druhá vrstva je barevná ( s příměsí barvících iontů ). Ze surovin vyrábíme fritu: z rozemletých surovin se vytaví sklovina smaltu, která se ochladí a rozemele > vznikne rozemletý prášek, tzv. frita, která se rozmíchá s vodou na suspenzi, a nanese se na výrobek. Pak se asi při teplotě 900°C vypaluje. Každá vrstva se vypaluje zvlášť. Novější smalty s oxidem titaničitým lze vypálit v jedné vrstvě.
Glazury jsou skla s obsahem barvících oxidů, které se vyrábějí ve formě frit, tak jako smalty. Nanášejí se jako suspenze s vodou na porézní střep, který nasákne glazurou, která při výpalu přilne k povrchu výrobku.
Bulharská keramika s glazurou
Žádné komentáře:
Okomentovat